Tohle zamyšlení bude asi trochu jiné než ta, na která jste na těchto stránkách zvyklí. Berte to klidně jako takový ten hiring post, se kterými se v rámci českého agenturního miniuniversa roztrhl pytel.
I my v Dobrém webu máme dveře otevřené – ostatně rosteme jako nikdy předtím. Zároveň ale neumíme lákat zájemce na první dobrou. To, co lidi v Dobrém webu čeká, se nedá popsat jednou vyladěnou fotkou vystajlované kanceláře, protože prostě vystajlované kanceláře nemáme. Neděláme večírky na terase, v práci nehrajeme playstation ani fotbálek a do kávovaru nesypeme pytlíky z nejnovější kolekce Doubleshotu. Přesto – světe div se – ta firma jede. Proto se to, proč u nás pracovat, pokusím popsat ze svého úhlu pohledu.
V DW jsem skoro na den přesně rok a půl a mohu říct, že mi to tady neskonale svědčí. Měl jsem tu čest dostat se do kolektivu neuvěřitelně chytrých lidí, kteří v sobě zároveň mají zkušenostmi vybudovaný respekt ke klientům a pokoru k projektům, na kterých pracují.
Baví mě to, jak se tu přemýšlí. To, že je naprostým standardem několikakolová iterace navrhovaného postupu vůči jakémukoliv klientovi, o jehož přízeň se ucházíme, a to napříč všemi odděleními. To, že když se řeší značka firmy, znamená to intenzivní práci a poznávání sebe sama „inside-out“ v průběhu dvou let, místo toho, aby se prostě nakreslilo nové logo a konečně se předělal ten Hnusný web.
Baví mě existence nepsaného morálního kodexu, který je do firmy tak vpitý, že nikoho ani nenapadne přijmout poptávku od subjektů specializujících se na příklad na krátkodobé půjčky, jejichž hlavním cílem je co nejlépe posloužit naivním, či nezkušeným lidem.
Baví mě to, že je tady klid, že se tady maká a díky tomu si člověk většinou nemusí nosit práci domů.
Baví mě respekt k lidem – nepěstuje se tu „kuchyňková kultura“ (případně terasová, fotbálková, či bůhvíjaká) drbání všeho a všech kolem.
Baví mě to, že tím hlavním buzzwordem tady není #tým, nebo #rodina, ale #výsledky.
Baví mě to, že když jdeme někam spolu, tak je to většinou dost prdel a taky to, že když se někam jde a já jít nechci, nebo nemůžu, tak se necítím jako kazisvět a týmokaz.
Baví mě spolehlivost všech kolem. Nestává se, že bych musel něco interně urgovat. A když na něco zapomenu, nebo něco zazdím já, funguje ta spolehlivost jako ono legendární nastavené zrcadlo a motivuje mě k tomu, abych příště prostě byl pečlivější. Bez nutnosti dostávat či dávat nějaké kruhové zpětné vazby…
Víte, já mám ve svém životě na pracovní místa poměrně kliku. Na začátku své kariéry jsem se náhodou ocitl ve správný čas na správném místě. Bylo to v době, kdy začal český digitální marketing bobtnat. Měl jsem možnost velice úzce pracovat s těmi nejinspirativnějšími osobnostmi. A neexistuje štace, za kterou když se ohlédnu, řekl bych si, že to byla chyba, nebo nuda. Vůbec ne. Jen motivace byla vždycky trochu jiná.
Celý život jsem se zaříkával týmem. Prakticky v každé firmě to byl pro mě hlavní motivátor, proč ráno vylézt z postele – protože mi je v kanclu dobře, jsou kolem mě lidi, které mám rád a se kterými si rozumím a k tomu samozřejmě také dělám víceméně smysluplnou práci.
Každý člověk se vyvíjí a v mém případě ten vývoj spočívá v tom, že čím dál víc upřednostňuji právě tu smysluplnou práci. Fakt, že kolem mě jsou lidi, kteří toho hodně umí a kterých si můžu vážit, je taková hezká třešnička na dortu. Ono totiž, když si trochu (vzhledem k mému věku nepatřičně) zabilancuji, zjistím, že ta kancelářská kamarádství jsou sakra pomíjivou záležitostí a že opravdových přátel (těch, se kterými se stýkáte i léta po tom, co se vaše pracovní cesty rozdělí) skutečně není mnoho.
Je mi 33 let. Rád se bavím, občas to přeženu, a pak tu zábavu dlouho léčím. Taky už mám rodinu. A jako každý chlap toužím po tom být úspěšný a užitečný. Mám koníčky. A občas se rád někde zašiju a nedělám nic.
Kombinace toho všeho mi umožňuje Dobrý život.
A jsem bytostně přesvědčen o tom, že podobného mixu spokojenosti bych v 95 % jiných, většinou daleko víc #cool a #family a #weareone a #hustle agenturách nedosáhl.
Jestli to máte nastavený podobně, bude vám u nás moc fajn. Budeme rádi, když se ozvete a dáte vědět, co umíte a čím byste nám byli platní či platné. Fantazii se meze nekladou.
P.S.: a nebojte, ten náš web už taky brzy nebude vypadat, jako by sem přicestoval z jiného tisíciletí..;)
