Co to ta oční kamera ale vůbec je? Jednoduše řečeno, jedná se o optické zařízení, které umožňuje sledovat pohyb oka. Pomocí něj tedy máme možnost pozorovat, na která místa se osoba dívá, a to jak přímo při testování, tak zpětně v záznamu, v místě ostrého vidění člověka se totiž zobrazuje značka.
Možné formy oční kamery
Zařízení má mnoho provedení, můžete ho potkat v podobě helmy, brýlí, či dokonce klobouku, který si tester nasazuje na hlavu. Ovšem právě kvůli nutnosti „mít něco na hlavě“ bývají takto řešená zařízení odsuzována, a to z toho důvodu, že mohou snížit přirozené chování testera, a tím tedy v důsledku znehodnotit data. Známá jsou i provedení, která se integrují přímo do monitoru a tester tedy na sobě žádné další zařízení mít nemusí. Jednodušší (tudíž finančně dostupnější) formy zařízení tohoto typu však vyžadují fixaci hlavy, což opět snižuje přirozenost.
Co můžeme sledovat
Lidské oko se pohybuje velmi rychle a během pár chvil je schopné pojmout mnoho informací. Metodou eye-tracking je dokázané, že pokud se člověku zobrazí neznámá stránka, nejprve se ji snaží prozkoumat a to, jak prozrazuje zkušenost z testů, začíná od levého horního rohu, pokud není design dominantnější v jiném místě, a dále se pokračuje na (pro uživatele) důležité prvky. Tento proces se ovšem odehrává podvědomě a v krátkém časovém úseku, takže si člověk není všeho vědom.
Výhody měření oční kamerou se nachází především v objektivnosti, protože informace, které vám tester sdělí ústně, mohou být nepřesné, ať již z čisté nevědomosti (domněnka nepřečtení nadpisu, nezaregistrování prvku,…), či úmyslného zatajení (tester se stydí za to, kam se podíval – příkladem může být foto osoby).
Eye-tracking tedy dokáže snadno otestovat layout webových stránek. Prozradí vám, na kterých prvcích tester spočinul svým zrakem, navíc odhalí přesné pořadí těchto shlédnutých prvků, dobu, kterou jim věnuje, a hlavně, na kterou část prvku se zaměřil. Pokud na webu testujete konkrétní úkony, můžete dobře vypozorovat, kde tester hledal možná řešení, a zda vůbec na to správné pohlédl, či nikoliv.
V čem je problém?
Díky oční kameře už máme možnost se dozvědět, na co a jak dlouho se uživatel dívá. Chybí nám tu ale pár dalších potřebných informací, jako například: co si uživatel při prohlížení myslí, zda ho prvek nějakým způsobem ovlivnil, a zda mu vůbec porozuměl. Tyto nedostatky bránící optimálnímu vyhodnocení testu můžete částečně vyřešit hloubkovým rozhovorem s testerem, k tomu je ovšem zapotřebí dostatečná znalost psychologie na straně vedoucího testu.
Jaký je verdikt?
Oční kamera nabídne mnoho informací. Je ale otázkou, zda-li jsou všechny užitečné (zejména kvůli výše zmíněným problémům), či zda pro jejich získání nenajdeme alternativní a finančně dostupnější metodu? Od Ing. Zdeňka Míkovce z ČVUT jsme se dověděli, že nám v budoucnu na tyto nejasnosti dá odpověď Fakulta elektrotechnická ČVUT, kde testování oční kamerou hodlají provést a odborně vyhodnotit její přínosy.
